Unhappy King Charles!

K Anglické občanské válce došlo z důvodu oslabení státu u něhož došlo k modernizaci. Angličtí generálové a státníci nebyli příliš sběhlí v shromažďování peněz, nabírání a cvičení vojska, nemluvě o polním velení. Však nedávno byly vojenské síly Anglie vedeny tak mizerně, že se nechaly porazit Skoty. Nikdo z hráčů hry Unhappy King Charles! nebude vědět méně než jejich skutečné generálské předobrazy. Ale také tím pádem by žádný z nich neměl zapomínat v jakém jméně jejich původní postavy bojovali - ve jméně svobody a možnosti regulovat vyznání dle vlastních pravidel.

Obě stranky konfliktu se budou pokoušet ovládnout větší části země. To bude nejlepší zařídit na lokálních úrovních zajištěním přímého spoje s vašimi autoritami a vazalstvím k vaší frakci. Unhappy King Charles! využívá inovativní herní koncept politické kontroly, převzaté ze hry We the People, který pokrývá problém s ovládáním národa. Armády jsou užitečné pouze k šíření vašeho vlivu a jeho zajišťování, případně konvertování. Vítězství v bitvách nemá žádného významu bez schopnosti hráče proměnit úspěch v politickou kontrolu.

Jak to tak ve všech občanských válkách bývá, hlavní frakce (zde zastupované hráči) jsou podporovány, dle jejich podmínek, dalšími skupinami. Balík karet událostí a operací vám tu umožňuje nejen manipulovat s vašimi armádami, ale pokrývá i možnosti vlivu nějaké další skupiny, politických změn a občas i různých dějových odbočení. A ty se nebudou týkat jen vzbouřených armád rolníků, ohánějících se cepy, ale i třeba relativně profesionálních skotských regimentů, spadajících pod armádu Ligy formální dohody. Válku tedy nebudete vést většinou tak, jak byste chtěli, ale jak budete muset.

Ve hře Unhappy King Charles! si dosyta užijete mnoho problémů s velením vašich jednotek. Každá z jednotek ve hře čítá okolo 3000 mužů a brzy zjistíte, že armáda dvou jednotek se celkem svižně může pohybovat po mapě a konvertovat venkov na svou stranu. Nicméně, když se pokusíte vést armádu velikosti vyšší, její pohyb bude podstatně pomalejší, leč zase bezpečnější. Největší armády (třeba takové, co bojovaly u Marston Moor) budou po hráči vyžadovat skutečně mnoho energie, aby se mu podařilo je shromáždit, pohybovat s nimi a spravovat je. I když se vám podaří nashromáždit výbornou armádu, ta bude po celou dobu své existence trpět přirozeným úbytkem mužů a bude potřebovat stálé doplňování. Práve o řešení těchto problémů hra Unhappy King Charles! je zejména.

Unhappy King Charles! je hra, která umožňuje hráčům rozhodnout, zdali v Anglii bude vládnout král či parlament. Obě strany se budou snažit ustanovit svou autoritu nad zemí a jejími ekonomickými strukturami. V jejich zájmu není pouze porážka svých oponentů v bitvě, ale také ovládnut lokální autority v Anglii a Walesu.

Tato hra stojí na základech systému We the People, dnes již legendárním projektu Marka Hermana, tematicky se opírající o pozdější rebelii Angličanů v zámoří. Vzhledem k tomu, že organizace armád a států v té době byla velmi chaotická a nedůsledná, herní karty vám ve hře nerozprostřou nijak obří škálu možností (stejně jako například ve hře Paths of Glory). Hráči ve hře Unhappy King Charles! musejí co nejlépe naložit s prostředky, které zrovna mají k dispozici. Ve hře jsou tři balíky karet - ranný (1642-1943), střední (1944) a konečný (1645) - které byly sestaveny tak, aby historicky věrně převedly různé dějinné souvislosti. A jak se na každou občanskou válku sluší, i zde nalezneme v každém balíků událostí slušnou dávku zrady, odvahy i hlouposti.

Hra Unhappy King Charles! se hraje na 11 kol, z nichž každé reprezentuje přibližně 4 měsíce. Oddíly pěšáků zde vytvářejí armády či hlídací opevnění. Na mapě vždy budou pobíhat jen vojska bez velení. Ty ostatní se přesunou do boxu k danému veliteli, pod kterým slouží, jehož žeton reprezentuje celou armádu a ten se bude pohybovat po mapě.

Armády v Unhappy King Charles! jsou dočasná shromáždění pěších jednotek, které v sobě kombinují vlastnosti feudálních armád s moderním revolucionalisty. Díky nedostatečnému zásobování a mizerné výbavě není divu, že jednotky musí čelit permanentní hrozbě dezerce. Tím pádem během jejich pohybu po mapě je dobé brát zřetel na to, aby na svých cestách armády zrekrutovaly nové brance. Armády mohou mít rozměry až 30000 mužů pro účely důležitého obléhání nebo bitvy či 3000 jezdců kavalérie vedených princem Rupertem či černým Tomem Fairfaxem.

Aktivace pohybu ve hře probíhají skrze čísla na operačních kartách a závisí na velikosti armády. Čím je tato menší, tím rychleji se pohybuje. Možnosti pohybu po herní mapě mezi oblastmi umožňují pohybové linie. Za využívání těchto pohybových bodů v oblastech je možné v nich zajistit kontrolu. Armády, jež se zrovna nepohybují se budou moci pokusit o to vstupit pohybujícím armádám do cesty, čímž vyvolají bitvu.

Základní herní bojová jednotka je oddíl, která se zde vyskytuje ve dvou variantách: veteráni (hodnota 2) a milice (hodnota 1). Obyčejně jsou z lokací rekrutovány primárně milice než veteráni. Území a oddíly daného regionu využívají ve hře stejných barev. Čerstvé oddíly se získávají postřednictvím rekrutování, které je většinou limitováno regionem, ze kterého oddíly vycházejí. Oddíly ztracené v bitvě se již zpětně zrekrutovat nedají (nicméně navrátit je hráčovi mohou některé karty událostí), může však dojít i k rozličným dalším ztrátám.

Žetony vůdců se dělí na generály (se svými vlastními operačními a bitevními hodnotami) a místní (guvernéry a pevnosti). Generálové mohou být polní (kteří mohou operovat všude) či regionální, kteří obdrží nějaká znevýhodnění když se ocitnou mimo svoj oblast působení. Generálové nemohou přeposílat oddíly jiným generálům (leda by to chtěla karta události), ty zůstávají se svým prvotním generálem až do své smrti, rozejtí či dezertování. Místní však mohou přeposílat oddíly jiným přátelským generálům.

Bitvy se vyhodnocují za pomoci bojové hodnoty oddílů, bitevního hodnocení generálů a bojových karet. Než se však začně bojovat, jedna ze stran konfliktu se může rozhodnout, že se bitvě vyhne (opustí oblast) či se rozejde (dobrovolně se odstraní). Ztráty v bitvě již nelze zpětně zrekrutovat. Vyčerpání či totální vítězství zabije prohranému nejdříve oddíly veteránů, má-li nějaké. Poražený musí ustoupit a po cestě a za podmínky, že zkříží další oponentův žeton utrpí další ztráty. Hlavní a rozhodná vítězství odmění hráče kartami navíc.

Základny pokrývají svým dosahem široká území. Jsou označeny svojí třídou a ke kapitulaci se dají donutit obléháním či kartou události. Obléhání vyžaduje participaci armády po nějaký čas (většina pevností vyžaduje více než jen jednu aktivaci k tomu, aby byla obsazena). Pokud je obléhající během této doby napaden, obléhání je ukončeno.  Hra může být ukončena takzvaným automatickým vítězstvím, tedy jedna strana selže ve snaze ovládat dostatečný počet lokací nebo na konci jedenáctého kola.

Pro hráče, kterým nevadí trocha alternativní historie, hra obsahuje i balíček takzvaných "co kdyby" událostí. S ním budou hráči moci využívat nizozemské eskadry k blokování krále, povolat hraběte z Larraine či zažehnout plamen povstání v Londýně. Čtyři karty z tohoto balíku můžete v případě zájmu náhodně vybrat a přidělit do ranného a pozdního balíku.

Hra neobsahuje česká pravidla. Ta jsou ke stažení pod jedním z odkazů níže (zatrolené hry)

Hra obsahuje:

• 2 plata s žetony (316 žetonů)
• 1 herní mapa (56 x 86 cm)
• 110 herní karet
• svazek pravidel
• příručka ke hře
• 2 kostky
• 2 referenční štítky

Hodnocení